Osudová 21
13. 8. 2007
"Já se s ním vůbec nechci rozejít. Chci s ním jenom mluvit. A s doktorem
také. Chci se ho zeptat na spoustu věcí, tedy vlastně hlavně na jednu.
Ale to musíte jít se mnou, jinak mi nic neřeknou a možná mě za ním ani
nepustí. Půjdete?" prosila.
" To víš, že půjdu, ale ještě jednou tě prosím, nech si chvilku času a nespěchej.Rozmysli si to dobře."
"Už si nepotřebuji nic rozmýšlet. Miluji ho a chci vědět,jak to bude dál. Chci vědět všechno. nechci už žádnou nejistotu."
"Tak dobře, Lucko. Přijď po deváté a půjdeme nejdřív za doktorem."
Lucka se pomalu šourala do kuchyně. Maminka už stála u linky a dělala snídani.
"Dobré ráno," pozdravila Lucka.
Maminka neodpověděla, ani se neotočila.
Lucka k ní zezadu přistoupila a objala jí.
"No tak, mami. Vím, že je to pro tebe těžké, zrovna jako pro mne. Ale přece spolu nebudeme mlčet. Víš, já tě teď moc potřebuji, prosím tě, buď teď se mnou."
Maminka se otočila a chytla jí kolem krku. Rozplakala se.
"Lucinko, ani nevíš, jak moc mě to mrzí. je mi líto tebe i Romana. Vím, jak ho máš ráda a přála bych vám dlouhý a šťastný společný život. Ale holčičko moje, uvědomuješ si, že tohle spolu nikdy mít nebudete?"
"Mami já tohle všechno vím. Už jsem volala jeho mamince a půjde se mnou za doktorem. Až se doktorem. dozvím co a jak, tak si potom spolu promluvíme, o všem... slibuji."
Pohladila maminku a šla se obléci..
Maminka se s povzdechem obrátila k lince a dodělávala snídani.
" To víš, že půjdu, ale ještě jednou tě prosím, nech si chvilku času a nespěchej.Rozmysli si to dobře."
"Už si nepotřebuji nic rozmýšlet. Miluji ho a chci vědět,jak to bude dál. Chci vědět všechno. nechci už žádnou nejistotu."
"Tak dobře, Lucko. Přijď po deváté a půjdeme nejdřív za doktorem."
Lucka se pomalu šourala do kuchyně. Maminka už stála u linky a dělala snídani.
"Dobré ráno," pozdravila Lucka.
Maminka neodpověděla, ani se neotočila.
Lucka k ní zezadu přistoupila a objala jí.
"No tak, mami. Vím, že je to pro tebe těžké, zrovna jako pro mne. Ale přece spolu nebudeme mlčet. Víš, já tě teď moc potřebuji, prosím tě, buď teď se mnou."
Maminka se otočila a chytla jí kolem krku. Rozplakala se.
"Lucinko, ani nevíš, jak moc mě to mrzí. je mi líto tebe i Romana. Vím, jak ho máš ráda a přála bych vám dlouhý a šťastný společný život. Ale holčičko moje, uvědomuješ si, že tohle spolu nikdy mít nebudete?"
"Mami já tohle všechno vím. Už jsem volala jeho mamince a půjde se mnou za doktorem. Až se doktorem. dozvím co a jak, tak si potom spolu promluvíme, o všem... slibuji."
Pohladila maminku a šla se obléci..
Maminka se s povzdechem obrátila k lince a dodělávala snídani.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář